When You´re Gone 3.

28. november 2011 at 19:38 | ♥ Kashenka ♥ |  When You´re Gone

Tiše jsem ležela a hladila Joea po ruce, která mě svírala kolem pasu. Pohled jsem měla upřený na jeho spící obličej, nemohla jsem přestat. V hlavě mi létaly různé myšlenky, ale ani jedna nedokázala přebýt pocit, který jsem měla, když jsem ležela v jeho náruči. Byl tak unavený, že téměř okamžitě usnul, ale já nebyla schopná zamhouřit oka. Natáhla jsem se a vtiskla mu malý polibek na mírně zarostlou tvář. Ani se to s ním nehnulo, jen si mě k sobě ještě víc přitáhl a zhluboka vydechl. S úsměvem jsem si položila hlavu na jeho hruď a vdechla jeho osobitou, nádhernou vůni. Zavřela jsem oči a myslela na to, že až se vzbudím, tak tu semnou pořád bude.

Po slepu jsem se snažila vedle sebe nahmatat jeho, ale nikdo tam nebyl. Otevřela jsem oči a uviděla úhledně ustlanou postel. Vylekaně jsem se posadila a rozhlídla po pokoji. Nikdo tam nebyl a nebyli ani známky, že by byl někdo v domě. Zklamaně jsem si prohrábla vlasy a zavzpomínala na dnešní ráno. Zdálo se mi to?? Bylo to přeci tak skutečné, nemohl to být sen. Prostě se znovu vypařil a mě nechal samotnou. Nebo už blázním z toho, že nevím, co s ním je a jen se mi to zdálo. Vstala jsem z postele a oblékla si župan. Pomalu jsem prošla chodbou až ke schodům. "Sakra!!" uslyšela jsem zaklení zezdola. Rychle jsem seběhla schody a vběhla do kuchyně. Joe stál u sporáku a něco zběsile kuchtil. Všude bylo plno mouky, dokonce ji měl i ve vlasech a na tvářích. S úsměvem jsem se opřela o futra dveří a sledovala ho, dokud si mě nevšiml. "P-promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Jen jsem ti chtěl připravit snídani do postele, ale nějak mi do nejde." postěžoval si, ale pak se začalo kouřit z pánvičky, tak k ní rychle přiskočil a stáhl ji z plotýnky. "Pusť mě k tomu." zasmála jsem se a vetřela se mezi něj a linku. Pánvičku jsem hodila do dřezu a snažila se z ní seškrábat připečenou palačinku. "Hej, ruce pryč. Já to zvládnu sám." řekl Joe hrdě, odstrčil mě od dřezu a z ruky mi vzal drátěnku. Prudce pustil proud vody, takže voda vystříkla ven a Joe byl okamžitě celý mokrý. Začala jsem se smát a on se na mě s kamenným výrazem podíval. Roztáhl náruč a pomalu se blížil ke mně. "Ne, Joe, já nechci být mokrá." než jsem to stačila doříct, tak mě Joe pevně zmáčkl v náručí a byla jsem stejně zmáčená, jako on. Joe se ďábelsky zasmál, začal se mnou pohupovat ze strany na stranu a já se snažila se smíchem vymanit z jeho objetí. "Fajn, jsem taky zmáčená, spokojený??" "Ani nevíš jak." usmál se vítězně a já mu ruce omotala kolem krku. "Dáš mi pusu??" zeptal se, ale já jen zavrtěla hlavou. "Prosím." zakňučel a já se smíchem pevně semkla rty. "Trápíš mě." informoval mě potichu a já na něj nevěřícně pohlédla. Okamžitě využil situace a začal mě nenasytně líbat. " Já že ho trápím?? Já jeho??" Běhalo mi hlavou. Zavřela jsem oči a prsty mu zamotala do vlasů. Nechtěla jsem na to myslet, chtěla jsem jen ho líbat. Po dlouhém, vášnivém polibku jsme se od sebe oddálili. "Pojď jíst, ochutnáš moje kuchařské umění. Navíc už mi kručí v žaludku." zasmál se. Pobral talíře co byly na lince a hezky je vyskládal na stůl. Do dvou sklenic nalil džusy a posadil se na židli. Pořád jsem jen stála uprostřed místnosti a pohorovala ho. "Tak pojď." usmál se a když jsem se ani nehnula, tak vstal a vzal mě za ruku. Dovedl mě ke stolu, odsunul mi židli a já si sedla. Joe se okamžitě pustil do jídla a já si vzala vidličku do ruky. Jen jsem se hnípala v míchaných vajíčkách a hleděla na něj, zatím co on snědl už půlku svého jídla. "Nechutná ti??" zeptala se trochu zklamaně, když jsem nesnědla ani sousto. "Ale ne, je to.... výborný." dodala jsem s úsměvem. "Jen nějak nemám chuť." vydechla jsem. "Promiň." řekl, když mu začal zvonit mobil, vstal a s telefonem u ucha odešel. Naštvaně jsem odhodila vidličku, která zvonivě cinkla o stůl. Během chvilky se nesvůj vrátil do kuchyně a sedl si zpátky na židli. "Musíš odejít??" zeptala jsem se jedovatě a ani jsem se nenamáhala zvednou k němu oči. "Lásko, já...." "To je v pohodě, už jsem si zvykla na to, že jsi pořád pryč. Příjemná změna, že jsi se mnou strávil jedno dopoledne. Stejně... už mám své plány." zalhala jsem, vzala svůj a jeho talíř do rukou a vstala od stolu. Odložila jsem je na linku, naštvaně se o ní opřela rukama a sklopila hlavu. Když jsem na svých bocích ucítila jeho ruce, následně jeho polibek za krkem, tak jsem zvedla pohled a rychle jsem zamrkala, abych zahnala náhlý příval slz. "Nikam nejdu." zašeptal mi do ucha a pak políbil na tvář. Otřela jsem si uplakané oči a pomalu se k němu otočila. "Pokud už ale něco máš." řekl a o krok ode mě odstoupil. Zvedla jsem k němu pohled a zadívala se mu do očí. "Ty víš, že nemám." zabručela jsem a Joe mě znovu objal. "Tak co kdyby jsme dojedli tu snídani a pak něco podnikli." usmál se a jedním prstem mi nadzdvihl hlavu, aby mi viděl zpříma do očí. Trochu jsem se pousmála a přikývla. "A už neplač." řekl potichu a políbil mě na rty, po kterých mi zrovna stekla slza.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Zuza11 Zuza11 | Email | Web | 29. november 2011 at 10:47 | React

krasni diel :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 
Do you like this article? So write coment! Úžasný

Or eat banana...S vyplazeným jazykem