Hurt 2.

28. november 2011 at 19:35 | Andy&Doms |  Hurt >>> by Andy&Doms!


Jo tehdy mě uhodil poprvé.Pro mé neštěstí se mi nepodařilo dostat ani ke dveřím, než se vrátil. Možná to bylo bolavou nohou, nebo proto, že nejsem v tuhle chvíli schopna se dostatečně soustředit. Proč mě nenechá odejít? Proč mě tu drží? Tohle jediné nechápu, může si sem pozvat jakoukoliv a on ubližuje mě.,,Máš někam namířeno?" zasmál se a za ruku mě vytáhl na nohy.Sklopila jsem hlavu a zavrtěla jsem hlavou.,,Fajn," hodil se mnou do křesla a začal se po mě plazit. "Jsem unavená..." pípla jsem skoro neslyšně.Můj nepřímí protest ho ještě více popudil."Prosím."chytila jsem jemně jeho jednu ruku.Prudce ji odstrčil a uvěznil ve svém sevření. Nechtěla jsem se mu dívat do obličeje, nechtěla jsem vidět, že je to on.Tiskla jsem víčka k sobě,ale jeho hlas mě probral.,,Chci, aby ses na mě dívala," řekl tvrdě. Zmáčkl mou bradu mezi svými prsty a natočil mou hlavu k němu.
"C-co jsem ti provedla?" kuňkla jsem a se sebezapřením se dotkla prsty jeho mírného strniště na tváři.Měl ji napjatou.Nadzvedla jsem se a pokusila se ho políbit. "Řekni mi to, co sem udělala." polkla jsem skoro neslyšně.,,Je jenom tvoje chyba, že nejsi žena podle mých představ," řekl těsně mého ucha.Zamrkala jsem, abych zahnala slzy. Ať už to udělá, abych už mohla jít spát, prosím. Zavřela jsem oči a polkla. "Rozveď se se mnou."
,,Nikdy," zasmál se absurdně a umlčel mě drsným polibkem. Usykla jsem a promrvila se pod ním. "Tak proč?" další otázka. ANo, teď mě přepadla vlna odvahy, ne na dlouho.Bolelo to, ale s ním to bolí vždycky a já už se téměř naučila ignorovat všechen druh bolesti, jen ne té psychické. Zraňoval mou duši a já ho stále milovala.Když skončil, svalil se vedle mě tak, že mi na křesle žádné místo nezbylo a se žuchnutím jsem dopadla na podlahu. Hrdinsky jsem vstala s oblečením přitisknutým na těle a pohlédla na něj ze shora. "Víš co? Nechápu se, nechápu, proč tohle trpím a nechávám ti ten pocit, kdy se cítíš jako king, jsi odporný..." rozplakala jsem se a utekla pryč.Schovat se pod peřinu bylo možná dětinské, ale potom, co Joe vyndal všechny klíče ze zámků jsem si připadala aspoň trochu chráněná. Uteču. Až usne, uteču z tohoto domu hrůzy.Napomohl mi ještě tím, že asi hodinu od toho incidentu si vzal kabát a někam odešel. A zamknul.Sbalila jsem pár věcí a šla do zahrady. Je velká, schovám se v ní než se vrátí a odemkne.Zachumlala jsem se do teplé mikiny a i přes to, že i v noci bylo něco okolo dvaceti stupňů, já jsem se třásla zimou. V předsíni se rozsvítilo, bylo kolem jedné ráno.Viděla jsem v tom naději.Narovnala jsem se, vzala svoji tašku s věcmi a šla k bráně.Plížila jsem se jako duch tak, že jsem slyšela i jeho kroky v domě.Byl v ložnici a předpokládám, že mě hledal. Stála jsem jako přikovaná, když otevřel okno. Nestihla jsem se ani schovat do stínu.Naštvaně s ním třísknul a už jsem slyšela dupot po schodech. Tep mi vyskočil strašlivě vysoko. Pustila jsem tašku a začala lomcovat s brankou. Nešla otevřít, tak jsem ji přeskočila a trochu si potrhala šaty.Dala jsem se na útěk, ale je rychlejší než já. Vždycky byl. Doutíkala jsem přes přední zahradu až na ulici..,,Elis počkej," chytl mě udýchaně za zápěstí a přitáhl k sobě."Nech mě!" vyjekla jsem až se to na prázdné ulici začalo rozlíhat.,,Miláčku notak, nedělej scény," držel si mě pevně u sebe. "Nešahej na mě!" zase jsem zaječela a začala do něj strkat. Když vydržím dělat tu scénu ještě aspoň 5 minut, přijde se určitě někdo podívat. Od sousedů pes začal štěkat a rožlo se u nich.,,Lásko, pojď zpátky domů," zašeptal mi do vlasů. "Pomoc!" zaječela jsem a kopla Joea do nohy. Zasyčel bolestí.,,Asi si to zasloužim," pousmál se a objal mě.,,Promineš mi to?"
Po tak dlouhé době se mě dotknul tak něžně. Neměla jsem daleko do toho, abych umřela blahem.. Polkla jsem a podívala se na jeho ruce. Jednu jsem vzala do té své a přiložila si jí k tváři. Tolik jsem toužila po tom, aby mě pohladil.,,Miluju tě," políbil mě na rozevřenou dlaň. Po chvíle ticha dostal rozum i sousedovic vlčák a konečně byl taky ticho.,,Pojď domů," chytl mě okolo pasu a vedl k bráně. BYla jsem jako omráčená jeho změnou chování. Jeho vyznáním. Chtěla jsem mu říct to samé, ale nebyla jsem schopná vydat ze sebe hlásku.Zamknul za námi branku a pevně mě objal.Abych neutíkala. Vyjekla jsem, když mě surově čapl za vlasy. Když za námi zabouchnul i dveře od domu, začala jsem křičet a bránit se.Táhl mě po schodech nahoru a dveře od ložnice málem vyhodil z pantů, jak byl rozčilený."NEch mě!" odstrkovala jsem jeho ruce a kopala nohama.,,Potřebuješ lekci, aby tě příště už nenapadlo utíkat."
"Já jsem dospělý člově, budu si dělat co chci." zařvala jsem, že to snad museli slyšet přes celé Los Angeles.Zacpal mi ústa a vrazil mi takovou, že mi ještě dalších pět minut brněl celý obličej. Už jsem neměla sílu bránit se. "Prosím." rozplakala jsem se. Konečně mě pustil a beze slova někam odešel. Ruce jsem stáhla k sobě a hlavu otočila na stranu. Na stolku měl telefon.Posbírala jsem všechny síly, co mi zbyly, abych se pro něj natáhla.Z doly jsem uslyšela šramocení. Popadla jsem telefon a zavřela se v koupelně. Opřela jsem se o dveře,aby je tak snadno nemohl otevřít, kdyby náhodou.,,Kevine?" řekla jsem úlevně, když to zvedl."Ahoj?" ozvalo se. "To jsem já, Elis, nemohl by jsi prosím přijed během zítřka k nám?"
,,Jasně, žádný problém," řekl ospale. "Omlouvám se, že jsem tě vzbudila a omlouvám se i Dani. Promiň." začala jsem hnedka, když jsem si to uvědomila.,,To je v pohodě, zítra přijedu," řekl rychle a zavěsil.Uslyšela jsem kroky. Mobil jsem schovala pod ručník a postavila se k umyvadlu, jako že se umývám.Vešel do koupelny i s obrovskou osuškou. Hned jsem zčervenala, když jsem si uvědomila, že tu vlastně stojím jen v tričku, bez kalhotek.,,Dáš si se mnou koupel?" stoupl si těsně za mě a v zrcadle zkoumal můj obličej. Byl nepřirozeně bílý, někde už fialový od modřin.Sklopila jsem hlavu a zavrtěla jí. Nervozně jsem si tričko potáhla níž a na ruku si dala pěnu.,,Jak myslíš," pokrčil rameny.Bez ostychu se svlékl. Nevěnovala jsem mu jediný pohled.,,Začni přemýšlet o tom, jak bys byla lepší manželkou."
Mlčela jsem. "Co by jsi chtěl?" špitla jsem.,,Chci, abys přestala utíkat, přestala furt fňukat a teď si se mnou dala koupel."
Zavřela jsem oči a otočila se k němu. S největším sebezapřením jsem si svlékla to tričko a sedla si na opačnou stranu vany.

Pokračování příště
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 
Do you like this article? So write coment! Úžasný

Or eat banana...S vyplazeným jazykem